Informační stránky­ skupiny Pražské provincie Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů)


Současná teologie: Osudy dětí, které umírají bez svátosti křtu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jiri-Sindelar   
Úterý, 24 Srpen 2010 11:08

dti3
Počet dětí (narozených i nenarozených), které umírají bez křtu, se v současnosti z různých důvodů zvyšuje. Podívejme se na aktuální stanovisko církve k této problematice i na názory věřících, kteří se vyjádřili prostřednictvím ankety...

 

 

 

  

 

Otázka osudu - spásy či zavržení - dětí, které umírají bez křtu, je jedním z nejtěžších problémů teologické syntézy (Y. Congar). Na první pohled zde stojí proti sobě závažné argumenty. Z Bible víme, že Bůh chce spasit všechny lidi prostřednictvím Ježíše Krista. Na druhé straně čteme v Evangeliu, že ke spáse je potřebný křest. Člověk nepokřtěný je totiž zatížen vinou prvotního hříchu, a to je překážka ke vstupu do nebe. Dospělí lidé odpovídají za sebe sami, mají svobodnou vůli a jejich spása záleží na jejich životě. Ale jak je to v případě malých dětí, které ještě nemají rozum?

Řešení této otázky je krásným příkladem rozvoje rozumění naší víry (Dei Verbum, 8). Ve starověku se sv. Augustin i jeho následovníci domnívali, že nepokřtěné děti v žádném případě nemohou dojít spásy a že budou navěky trpět v pekle. Ve středověku představil sv. Tomáš Akvinský jiné řešení, tzv. teorii limbus puerorum, podle které nepokřtěné děti přebývají na okraji pekla, jsou odděleni od hříšníků, netrpí a jsou svým způsobem šťastné i když do nebe nemohou. Tato teorie se dlouho vyučovala v katolické církvi, ale nikdy nebyla přijata jako jediná a definitivní pravda.

Jedním z důvodů, proč tato nauka nebyla přijata jako závazný článek víry, byla víra samotných věřících - tzv. sensus fidelium. Absolutní většina věřících svým nadpřirozeným citem či smyslem pro víru totiž odmítala teologickou nauku o tom, že nepokřtěné děti nemohou do nebe. Tuto skutečnost potvrdila i naše nedávná anketa (viz. článek: „O posledních věcech v životě člověka“, http://www.lidovemisie.cz/cs/novinky/43-novinky-2010/258-nae-ivotni-volby-o-poslednich-vcech-v-ivot-lovka). Osobní názory věřících (v češtině a polštině) jsou představeny na konci článku.

Důležité je, že dnes se k naději na spásu nepokřtěných dětí staví kladně i Učitelský úřad církve. Také současná teologie se přiklání k názoru, že Bůh se o nepokřtěné děti „postará“ a že „zná“ cestu, kterou je přivést do nebe. On je přeci „věrný i když my jsme nevěrní“ a dokáže napravit i různá lidská zanedbání (např. křtu). Zdá se však, že to nedělá automaticky, bez lidského přičinění. Z některých studií totiž vyplývá, že nepokřtěné děti mohou být spaseny (díky Bohu) na základě víry a svátostné služby Kristovi církve, která v liturgických modlitbách denně prosí za spásu všech lidí.

Toto zjištění je opravdu úžasné, vždyť může povzbudit k horlivosti nejednoho kněze i laika v jeho životě, modlitbě, víře či povolání. Domnívám se, že taková naděje v nás může zároveň prohloubit úctu k církvi, vděčnost za její svátostnou službu a snad i touhu v mladých lidech po tak úžasném duchovním povolání. Bůh však vybízí člověka i k běžné každodenní spolupráci na spáse lidí. On přeci ustanovil křest jako řádný, všeobecný prostředek spásy a chce, aby věřící lidé dávali své děti především včas pokřtít a aby je ve víře sami vychovávali, neboť to je nejjistější cesta do nebe.

Mezinárodní teologická komise vydala v roce 2007 na toto téma dokument s názvem „Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné“. Prof. C. V. Pospíšil přeložil dokument do češtiny a v roce 2008 jej vydalo karmelitánské nakladatelství: http://www.ikarmel.cz/kniha/Nadeje-na-spasu-pro-deti-ktere-umiraji-nepokrtene_KRY0100.html . Dokument je sice teologicky poměrně náročný, ale stojí za přečtení.

Na základě tohoto dokumentu byla napsána doktorská práce. Autor děkuje všem, kteří k této práci přispěli svým dílem (zvláště nedávnou anketou) a prosí o modlitbu za zdárné dokončení studia. Vážní zájemci o toto téma se mohou zúčastnit rovněž obhajoby práce, která se uskuteční 21. září 2010 v Polsku (teologická fakulta opolské univerzity, ul. Drzymały 1, Opole). Veřejná část obhajoby, během které je možno klást vlastní otázky k tomuto tématu, začne přibližně v 12.00. Vše probíhá v polštině, v případě potřeby bude zajištěn překlad do češtiny.

 

Na problematice spásy dětí, které umírají bez křtu, vidíme, jak se církev stále učí a jak moc potřebuje v každé době schopné lidi, aby mohla vést člověka správnou cestou. Rád bych tímto povzbudil zvláště mladé a šikovné lidi ke studiu teologie, která nabízí člověku i spoustu krásy, napětí, moudrosti a osobních překvapení v životě. 

 

Tasovice, 24. srpna 2010

P. Jiří Šindelář CSsR

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 

 

Názory věřících na osudy dětí, které umírají bez křtu:

 

 

Anketa mezi čtenáři stránek www.lidovemisie.cz  

 

Myslím, že děti jdou přímo do nebe. Jsou sice zatíženy dědičným hříchem, ale nemůžou za to, že nebyly nebo se nestihly pokřtít.

 

Řekl bych, že jdou rovnou do nebe.

 

Církev dříve učila, že budou v „limbu“, to znamená, že nebudou spaseny (?)

 

Předpokládám, že Bůh ve svém milosrdenství spasí tyto děti způsobem, který zná jenom On sám  - stejně jako předpokládám, že spasí  spravedlivé nevěřící lidi, kteří Jej nemohli poznat.

 

Nepokřtění dítěte nebo ještě něco horšího rozhodně ovlivňuje chod božího plánu a lidé si tím velice ubližují. To se hlavně týká dětí nenarozených. Lidé si to potom nesou životem, pokud se nenechají od Boha uzdravit ve zpovědi a vyléčit, ty své rodinné bolesti.

 

DĚTI SE SAMY NEMOHOU POKŘTÍT. Bůh je láska. Bůh miluje všechny!

 

Možná bude záležet i na věku a u starších i na tom, jestli se s Bohem nějak setkali, také asi na postoji rodičů.

 

S ohledem na Boží milosrdenství lze předpokládat jejich spásu …

 

Bůh je milosrdný a přijímá do svého království. Děti má rád a ví, že oni nemohou za to, že nebyly pokřtěny.

 

JÁ V TOMTO SPOLÉHÁM NA OBROVSKOU BOŽÍ LÁSKU, KTERÁ PŘEKONÁ VŠE. To, kdo se dostane do nebe, ví jen Bůh a ten je připravil pro nás lidi.

 

Myslím, není to jen můj názor, jsem ho někde slyšela a přijde mi nejpravděpodobnější, že takové děti jsou v nějakém stavu blaženosti a v žádném případě netrpí, třeba jako duše v očistci. Při posledním soudu je Bůh vezme k sobě do nebe.

 

Toto nevíme přesně, ale spoléháme plně na milosrdenství Boha, který může všechno, co chce - že by nechtěl spasit děti, které svůj křest nemohli svou svobodnou volbou ovlivnit? Rozhodnutí pro spásu či zavržení je na svobodné vůli a rozhodnutí člověka, ale tyto děti se nemohly rozhodnout zda chtějí být pokřtěné či ne. A není důvod si myslet, že by se rozhodly trávit věčnost mimo lásku milujícího Otce. Nechte maličké přijít ke mně.

 

Myslím si, že zejména u dětí narozených, které zemřely ještě před sv. křtu, záleží na okolnostech - např. zda-li byli rodiče věřící apod. Domnívám se, že pak by mohl "platit" křest touhy.

 

Všechny děti jsou ve své podstatě dobré - pokřtěné i nepokřtěné. Samozřejmě existují výjimky potvrzující toto pravidlo. Všechny mají určitý sklon k dobrému i špatnému jednání a je jen na nás - jeho okolí (rodina, kamarádi, učitelé, společnost, svět) jakým způsobem se bude jeho život ubírat a zda povede plnohodnotný život pro blaho všech nebo se budou jeho cesty ubírat cestou sobectví, netolerantnosti a neštěstí. Závěr mé krátké úvahy tedy je - nezáleží na tom jestli je dítě pokřtěné nebo není, záleží jaký žije život v dospělosti. A pokud už se stane to neštěstí a zemře v dětském věku, tak jako jsou všechny děti dobré, tak i jejich osud po smrti musí být dobrý.

 

Myslím, že určitě nejsou v pekle ale protože mají dědičný hřích, nejsou v plné blaženosti jako děti pokřtěné. Bůh je ale může spasit, podle své vůle.

 

Jsou šťastné, ale nemohou vidět Boha.

 

Já to znám ze své zkušenosti ... a jsem přesvědčen, že ty děti jsou v nebi a drží nad námi ochranou ruku spolu s Pánem. I když dítě nebylo pokřtěné, bylo bez hříchu... Naše děti to berou jako automatické , že mají brášku a denně se za něj modlí , protože vědí , že on se také přimlouvá...

 

Chtěla jsem vyplnit Vaši anketu , ale zjistila jsem, že na většinu otázek neumím odpovědět. Myslím si, že to nemůže nikdo vědět a ni to neví!! Jsou to věci, které jsou lidskému myšlení a posuzování příliš vzdálené a pokud se k nim vyjadřujeme, tak je to jenom naše myšlení, které vkládáme do Božích „úst“! a to je podle mne špatně! Já si o tom můžu jenom něco myslet, nic víc. Věřím, že Bůh je dobrý, spravedlivý a hodnotí lidi hlavně podle jejich správného života, naplněného láskou  a dobrotou. Znám mnoho báječných lidí, kteří žijí krásným životem, rozdávají radost a lásku, pomáhají lidem kolem  a přitom o Bohu mnoho neví!! A bohužel jsou mi větším vzorem než řada věřících, kteří sice chodí pravidelně do kostela, ke zpovědi, ale jejich život za moc nestojí. Setkání s nimi nepřináší nikomu mnoho radosti. A u dětí je to o to těžší - opravdu nevím... a těžko se mi věří, že Bůh zatratí děti, které se třeba ani nenarodili! Myslím, že jsme příliš malí na to, abychom pochopili co Bůh zamýšlí!! Je to hodně troufalé. Tak to cítím já  a cítím potřebu Vám to také tak sdělit.

 

Mají své vlastní nebe, trochu jiné než pokřtění.

 

Ten, který je plný lásky a milosrdenství k hříšníkům, přece nemůže zatratit naprosto nevinné duše. Ve většině případů jsou to v mých očích dokonce mučedníci. Jejich zatracení nebo podivné "umístění někam do meziprostoru" by bylo popřením celého poselství Nového zákona. Jak to Bůh udělá, že odstraní jednu z největších lidských nespravedlností a nenávist nebo lhostejnost vlastních rodičů vynahradí svojí láskou, to ví jen on a vůbec to pro mě není důležité.

 

Církev v tomto směru neučí nic konkrétního a nemám dost seriózních informací k tomu, abych si utvořil vlastní názor.

 

Rozhodně Bůh nepošle do pekla potracené děti, vytrpěli už tak dost, je to přece křest krví!

 

Myslím, že tyto děti zůstávají v očistci dokud jim někdo nepomůže modlitbou nebo nedojdou k očištění od dědičného hříchu a pak přecházejí do nebe.

 

Myslím,že to bude tak, že nebudou přímo patřit na Boha, ale nebudou trpět zavržením.

 

Děti přece nemohou za to jak s nimi rodiče nakládají, a proto si myslím,že jsou v podstatě nevinné a tak si je představuji někde mezi andělíčky.

 

Osobně si myslím, že děti, které nejsou pokřtěné a nejsou ještě schopny rozlišovat mezi dobrem a zlem mohou být spasené. Vždyť proč by Bůh nechtěl spasit někoho, koho miluje? Navíc si myslím, že funguje jakýsi „křest touhou”, po kterém sice ve většině případů netouží samotní rodiče, ale církev.

 

Myslím, že nepokřtěné dítě, pokud náhle umírá smí pokřtít, kterákoliv pokřtěná osoba. Ale i když nejsou pokřtěné, tak si myslím, že boží láska je veliká a on je bere, jako ostatní pokřtěné, přece ony za to nemůžou!

 

Myslím, že jsou v nebi.

 

Já osobně si myslím, že tyto děti "jdou" ve většině případů přímo do nebe k Našemu Pánu. Nevím, proč by tak nemělo být.

 

Děti nemohou za rodiče, tak si myslím, že Bůh je přijme, zvláště ty nenarozené.

 

Už jen, to že děti umírají je z lidského hlediska nespravedlivé. Přesto však nemůžeme vědět, proč Bůh dopouští a co by je v životě čekalo. Stejně jako mohou dojít spásy lidé, kteří nemohli poznat Boha, tím spíše věřím, že dojdou spásy děti. Proč by Bůh ve své všemohoucnosti odmítl spásu nepokřtěným dětem? Myslím, že církev nabízí „jisté“ prostředky a cesty ke spáse, ale nikdy nemůže s jistotou říci, že někdo nebyl spasen....  Vždyť ani nemůžeme tušit, co probíhá v duši dítěte, co probíhá v rozhodném okamžiku...   Myslím, že je typicky lidské, že potřebujeme mít vše přesně zařazené jasné, ale Bůh tohle všechno neskonale převyšuje.... A hlavně Bůh je Láska  -  to je snad i nejúplnější odpověď.

 

Jsou na určitém místě (ale ne v očistci...a čekají na poslední soud...Bůh je spasí svou láskou, protože oni nemohou za to že se nenarodili nebo nebyly pokřtěné.

 

Myslím, že tyto děti jsou nevinné a za to, že nejsou pokřtěné. zodpovídají jejich rodiče...

 

U Boha není nic nemožného, osobně si myslím, že děti které zemřely a nemohli být pokřtěny jsou spaseny.

 

Myslím, že zabitím nenarozeného (ale i narozeného) dítěte se toto stává obětí svobodné vůle člověka, který má v danou chvíli nad životem dítěte moc a zároveň je (dítě) nedobrovolnou obětí ve smyslu obětování se za (…) podle úradku Božího. Pokud věřím, že chce Bůh spasit všechny lidi...

 

myslím si,že je třeba tyto děti odevzdat v důvěře Pánu a nechat za ně odsloužit mši svatou.

 

Myslím, že i když zemřou děti nepokřtěné tak je Bůh zahrne svým milosrdenstvím a vzhledem k tomu, že nemají ještě plnou zodpovědnost za své činy, protože z toho ještě nemají rozum, tak jim Bůh odpustí. Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží“ Lk, 18,16.

 

Odpovídala jsem v rychlosti, takhle to cítím, ale nemám čas to lépe formulovat,... vím že existuje teorie o místě "mezi nebem a peklem" teď si nevzpomínám jak se tomu říká, ale spíš se přikláním k tomu nebi, a navíc - jako teologická otázka to možná je zajímavý problém, ale v podstatě, to opravdu (dle mě) není zásadní. Jestli je odpovědí Bůh - Láska, tak to nemůže být špatné místo - a stejně i nebe, peklo... jsou naše termíny... Myslím, že se jednou budeme divit (až budeme VĚDĚT) a někdy si říkám, že se Bůh musí hodně bavit, tím jak si myslíme, jak to víme... a vůbec, co všechno řešíme, a že nám třeba právě to podstatné uniká.

 

Všichni jsme děti Boží pokřtěný i nepokřtěný. A pokud se některým dětem, už z jakéhokoliv důvodu nedostalo křtu, Bůh o tom zcela jistě ví a přijme je k sobě. Bůh je ten nejlepší otec ;-)

 

Bůh je láska. U dětí, které nemohly být pokřtěny, je předpoklad, že by to učinily a proto mohou být spaseny.

 

Měly by být spaseny.

 

Nepokřtěné děti –novorozeňata až po předškolní věk- nemohou se samy pokřtít  a pokud to za ně nikdo neudělá, za stav věci nemohou, jsou nevinné, čisté...

 

Mě velmi mrzí že jim nikdo není,nebo nebyl ochoten poskytnou tento veliký dar křtu!

 

Pokud děti zemřou nepokřtěné, věřím, že jsou u Boha v nebi. Ony přece nemohou za to, že nebyly pokřtěné a Bůh – láska, by je nechal jen tak někde? Vždyť jsou to jeho děti, které miluje!

 

Děti nemohou trpět za to, že se například nemohly narodit tím, že nebudou mít právo na stejné nebe jako lidé kteří tu možnost narodit se dostali.

 

Bůh je milosrdný. Mně nepřísluší, abych toto soudila a ani není na mně, abych o tom rozhodovala. Myslím si, že opravdu každý dostane dostatek prostoru od Pána Boha proto, aby se mohl svobodně rozhodnout, zda ho chce přijmout za svého Otce. On je všemohoucí a spravedlivý. Kdy a jak tuto možnost každý dostane , je na Něm.

 

I když jsou tyto děti nepokřtěné a nesou si sebou prvotní hřích, tak to určitě není jejich vina. Za nepokřtění můžou rodiče a proto tyto děti nemůžou být zavrhnuty. Podle mě jdou takovéto děti rovnou do nebe a Boha určitě nezajímá, jestli jsou pokřtěné. Jsou to prostě jenom děti, které těmto věcem ještě nerozumí (tedy záleží, o jak velkých dětech tady uvažujeme).

 

Boží milosrdenství je tak veliké, že věřím, že děti, které umírají nepokřtěné, jdou do nebe. Pán jim dá možnost poznat Ho, jelikož se setkají s Bohem tváří v tvář, řeknou mu ano…

 

Věřím, že Bůh je díky svému milosrdenství spasí, ale je mi spíše líto rodičů, protože jsou se svou bolestí nad ztrátou dítěte sami a přicházejí tak o naději ve shledání na věčnosti.

 

Řekl bych, že jdou rovnou do nebe.

 

Tyto děti nedošly k užívání rozumu, proto nemohly hřešit. Bůh je ty může spasit.U Boha není nic nemožné.

 

Je to zanedbání ze strany rodičů a domnívám se, že jim –rodičům- se to pokládá za hřích.Zmíněné děti za to nemohou, ale jsou zatíženy dědičným hříchem, a proto jsou někde zřejmě v očistci.

 

Každé dítě je svaté.

 

Myslím si, že děti jsou ve smrti pokřtěny ,,vlastní krví“.

 

Odpovídala jsem v tom smyslu, jako děti, které přišly o život při potratu… I takovým je pomoženo, já sama jsem jedem podstoupila, když jsem byla hodně Bohu vzdálená. Bůh odpouští i smrtelné hříchy a i mě bylo odpuštěno... Ale otázka kde je moje dítě mě hodně dlouho pálila. A jednou pod vedením řeholní sestry, jsem udělala takový zástupný křest, pojmenování a přijetí k nám do rodiny... Tím se mu otevřely brány do nebe, protože Boží láska je bezmezná a milosrdenství je jako oceán. A tak jsem to udělala se všema dětičkami, které přišly o život při potratech…Jak je to s dětmi, které umírají v nějakém věku svého života…. Bůh je spravedlnost a láska …. Do pekla se odsoudí člověk sám… Má naděje je veliká a učím se Bohu důvěřovat…. Pochybuji o tom, že dětská duše je tak zkažená, aby za svoje činy se dobrovolně rozhodla pro peklo…. Jak je to s námi dospělými, určitě složitější….Ale milosrdenství je jako oceán….

 

Bůh je milosrdný, Děti nemohou za to, jak se rozhodnou jejich rodiče. Nepokřtění a tedy i nezbavení dědičného hříchu jistě situaci komplikuje, ale věřím, že náš Bůh je nenechá bez pomoci a dříve či později eventuelně za nějakých podmínek (modlitby, odsloužené mše svaté apod.) je přijme k sobě.

 

Myslím si, že pokud umírají tyto děti, Bůh bude přihlížet k tomu, že smrt nebyla

jejich volba ať už následkem potratu nebo nějakého úrazu. Děti chtějí žít.

 

Tyto děti se určitě dostanou do nebe, Protože Bůh chce spasit všechny a tyto děti si svůj osud nevyvolili samy.

 

Tyto děti samy nic nezavinily, ale podléhají dědičnému hříchu. Poněvadž je Bůh nesmírně milosrdný, zaručeně má svůj způsob, jak tyto duše s láskou přijmout (lidské představy o roztřídění duší na věčnosti jsou nedostatečné).

 

Anketa mezi studenty společenství „Na Górce” ve farnosti redemptoristů v polském Krakově

 

Według mnie powinny, bo to nie ich wina, że nie zostały ochrzczone, więc też powinny mieć prawo, szansę na zbawienie, może nie od razu, ale na pewno później. Rodzice za nich decydowali wtedy, a jeśli np. po prostu nie zdążyli? A co z dziećmi nienarodzonymi, zamordowanymi, też nie zostały ochrzczone 

 

Uważam, że dziecko, które umiera i nie było ochrzczone może być zbawione. 

 

Uważam, że dzieci bez chrztu są zbawione. 

 

Wydaje się, że dzieci zmarłe bez chrztu mogą być zbawione. Nie jest przecież  ich winą fakt, że nie mogły zostać ochrzczone. 

 

Nie wiem, jaki jest los dzieci bez chrztu, które zmarły. Na pewno nie są one potępione, ponieważ  są one istotami nieświadomymi, nie mogą używać rozumu, nie mogą korzystać z własnej woli, jednak chrzest znacznie pomógłby im w zbawieniu. Jaki jest ich los, po prostu nie wiem. 

 

Uważam, że dzieci bez chrztu dostępują zbawienia, gdyż to iż nie zostały ochrzczone, nie wynika z ich woli, lecz sytuacji, która jest od nich niezależna. 

 

Jeśli Bóg chce zbawić każdego człowieka i jednocześnie decyduje o śmierci i życiu także dzieci, które nie mają wpływu na to czy zostaną ochrzczone, to uważam, że zostaną zbawione. 

 

Dzieci, a w szczególności małe, nie mają wpływu, na to że nie zostały ochrzczone. Powinni się o to zatroszczyć ich rodzice, ale ich wieczność jest w niebie, bo nie są nic winne.  

 

Anketa mezi teology (Praha, Košice, České Budějovice, Olomouc, Toruň, Tarnow, Opole)

 

Pro možnost spásy těchto dětí je argumentem všeobecný Boží úmysl spasit všechny lidi, dále nevinnost těchto dětí, které nemohou za to, že je rodiče nedali pokřtít, dále fakt, že Kristus zemřel za všechny lidi, a konečně i to, že církev se za ně modlí. (...) O skutečnosti ovšem nerozhodují názory teologů, ale Bůh sám. Proto mě názory ostatních teologů na tyto otázky tolik nezajímají a doporučuji Vám také jistou opatrnost dělat z nich jednoznačné závěry. Pokud se k věci nevyjádří církevní magisterium, zůstává tato otázka otevřeným problémem. Ostatně ani Dokument MTK není v úsudku o věci zcela jednoznačný.

           

Sdílím stanovisko Dokumentu MTK:

- v dané věci je třeba změna paradigmatu, tedy uznání prvenství Boží univerzální spásné vůle, dokonané a plně účinné v Ježíši Kristu, nad dispozicí malých dětí, které zemřely bez křtu;

- díky tomu můžeme a máme mít podíl na Boží naději ve spásu a plnou nebeskou blaženost všech lidí, i těchto dětí;

- prosba za ni spolu s církví, jejíž vyznání víry (za nímž stojí svou účinnou spásnou mocí Kristus - Hlava modlícího se a vyznávajícího Těla) supluje, co chybí;

- a vědomý návrat k opatrnému „apofatickému“ stanovisku, jež je ovšem christologicko-soteriologicky prozářeno uvedenou nadějí.

           

Váš dotazník se mi moc nelíbil, protože se ptá na věci, k nimž se zodpovědně nelze vyjádřit z prostého důvodu, že do Boží mysli nelze nahlédnout. Pokud věřím, že Bůh děti bez křtu spasí ze své dobroty a univerzálně platné touhy po spáse všech lidí, pak mohu těžko odpovídat na to, zda mohou modlitby změnit stav takových dětí nebo zda se budou moci rozhodovat pro Boha nebo proti Bohu, jako by byly na zemi. Za hranicí prostoru a času existuje jiná skutečnost, o níž máme jen velmi neurčitou představu a nic o ní kromě její existence nevíme. Vytváříme si nějaké analogické představy, ale to je vše. Boha jsem nikdo vlastníma očima neviděli, pak budeme překvapeni - a já věřím, že ponecháni bez dechu nad krásou, jasem, pokojem, radostí (...) Omlouvám se, ale celý tento problém považuji v moderní době za klasický církevní pseudoproblém. Kromě toho tak učí pouze katolická církev, výrok magisteria ze středověku nemá ekumenickou platnost, protože nejde o výrok ekumenického koncilu. Proč se snažíme Bohu neustále předepisovat, koho smí a nesmí spasit a ubližujeme tak lidem i jemu v očích lidí? Všechno jsou to příliš mechanisticko-magické představy o tom, co je dědičný hřích, co je spása, co je svátost. V tak bezmocného a podivného Boha, který nemůže přijmout do svého společenství nevinné bezbranné dítě jen proto, že je člověkem (protože jako člověka se ho dědičný hřích týká), bych věřit nemohla. Jak by mohli prožívat nebeskou blaženost spasení rodiče (s ohledem na svůj dobrý život, i kdyby nebyli pokřtění), kdyby věděli, že jejich dítě je někde mimo boží sféru? A co teprve Bůh?!

 

Kristus zemřel a vstal z mrtvých pro všechny, kdo ho vědomě a svobodně neodmítají...

 

Z listů apoštola Pavla jednoznačně vyplývá, že Boží plán spásy je univerzální, Bůh chce spasit všechny lidi, a to skrze svého Syna Ježíše Krista a v jednotě s Ním. Chce tedy spasit i děti, které zemřely dříve, než byly pokřtěny. Bůh je Láska, jak stojí v epištole svatého Jana. Podstatou Lásky je, že se sdílí, daruje se, touží být sdílena. Absolutní Láska miluje bezpodmínečně a navíc platí, že láska (i ta lidská) je vynalézavá. Je absurdní věřit, že by Bůh chtěl nepokřtěné děti zvrhnout. Je naopak opodstatněné předpokládat, že i těm, kteří nebyli pokřtěni, nabízí spásu a vede je k ní způsobem, který neznáme. (...) Sama se zabývám teologií predestinace, proto je pro mě Vaše téma velmi zajímavé.

 

Widzę, że Ksiądz posiada tekst naszej opinii, w którym znajduje się odpowiedz na wszystkie pytania zawarte w ankiecie Księdza. Ponieważ „Opinia” została ostatecznie zredagowana przeze mnie, w oparciu o odpowiedzi Księży profesorów, to w niej zawarte jest także moje stanowisko w zakresie pytań zawartych w ankiecie.

 

Jaki argument najbardziej przemawia za lub przeciw możliwości zbawienia dzieci nieochrzczonych, narodzonych i nienarodzonych? Według mnie najważniejszym argumentem za zbawieniem dzieci zmarłych bez chrztu jest wiara i zbawcze działanie Kościoła, przy odpowiednio szerokim rozumieniu tego problemu. Zwłaszcza zbawcze wstawiennictwo Kościoła może być widziane jako czynnik decydujący, opierając się oczywiście na zbawczym znaczeniu wiary Kościoła. To zbawcze działanie Kościoła łączy się niewątpliwie z udziałem dzieci umierających bez chrztu w misterium paschalnym Chrystusa, zwłaszcza w tym przypadku, gdy umierają z powodu grzechu ludzi. Nie można tego wątku pomniejszać ani go zapominać. Głównego rozwiązania tego zagadnienia należy szukać w soteriologii eklezjalnej, która otwiera poszerzona możliwość udziału wielu w zbawieniu dokonanym przez Chrystusa. Jestem gotowy uzupełnić tę wypowiedź, jeśli zachodziłaby taka potrzeba!

 

P.S.:

 

Anketa proběhla ještě ve farnosti Hodonice a Dobratice. Všechny odpovědi věřících byly vyhodnoceny, výsledky byly použity v teologické práci a jsou uloženy u autora.

 

Aktualizováno Středa, 08 Září 2010 19:43
 
Czech Chinese (Simplified) English French German Italian Polish Russian Spanish

Výběr z fotogalerie

P1010130-4
069
LetoviceOBN2012 108
P1010085-17
misieVMto26.4.-4.5.2008 062