Informační stránky­ skupiny Pražské provincie Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů)


Sv. Alfons Maria de Liguori 1.8.2010: Misionář tělem i duší PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jiri-Sindelar   
Pátek, 30 Červenec 2010 09:14

St_Alphonsus_LiguoriNa začátku srpna si každoročně připomínáme památku sv. Alfonse (1696-1787), zakladatele kongregace redemptoristů, biskupa a učitele církve. Tento všestranně nadaný člověk mohl ve své době udělat karieru v poezii, hudbě či malířství, mohl se prosadit jako skvělý advokát nebo těžit z šlechtického původu a zařídit si vážené postavení ve společnosti. To by však v sobě musel udusit Slovo, které naléhalo: „Opusť svět a odevzdej se Mně!“

 

  

  

  

 

Posledním impulsem k radikální změně života byl Alfonsův prohraný „milionový“ soudní spor, zřejmě kvůli opomenuté formalitě. Svůj šlechtický kord pověsil v sedmadvaceti letech „na hřebík“ a dal se na studium teologie. Škoda, takový šikovný člověk!? Tak to cítila i jedna maminka, jejíž dcera chtěla vstoupit do kláštera. V pláči proti tomu argumentovala: „Ale ona je taková šikovná!“ Jenže Kristus potřebuje i ty „šikovné“ a Alfons Maria de Liguori to pochopil a zrealizoval i přes odpor svého otce. V důsledku udělal pro dobro lidí mnohem více, než by dokázal jako umělec nebo právník.

 

Postupně se sv. Alfons začal věnovat duchovním obnovám nejen prostých věřících, ale i samotného kléru. Co se týče lidových misií, vypracoval vlastní způsob, jak pomoci člověku blíže k Bohu. Jako misionář se vyznačoval apoštolským radikalizmem, vírou a láskou k Bohu a lidem, zvláště k chudým a duchovně zanedbaným.

Na misiích považoval za nejdůležitější ukázat a zprostředkovat lásku Boha ke každému člověku. Ne strach před peklem, ale láska k dobrému Bohu má pomoci člověku ke spáse v nebi i k dobrému životu na zemi. Člověk, který pozná, že je Bohem milován, od Něj již neutíká, ale s důvěrou se k Němu obrací a rád s Ním přebývá.

Lidové misie nekonal nikdy sám, ale ve společenství spolubratří. Společná modlitba, život a spolupráce členů kongregace redemptoristů, kterou sv. Alfons za účelem konání misií založil, se tak stávala prvním svědectvím víry pro lidi. Délka konání lidových misií tehdy nebyla pevně stanovená. Když sv. Alfons viděl, že lidé duchovní obnovu ještě potřebují, neváhal misie prodloužit.

Velký důraz kladl na kvalitní svátost smíření a možnost věřících vyzpovídat se přímo u misionářů. Se svými spolubratry se snažil působit také mimo centrální kostel, ve kterém misie probíhaly a osobně navštěvoval lidi i v těch posledních vesničkách, kam třeba žádný kněz léta nevkročil.

I když sám byl člověkem nesmírně vzdělaným, používal v misijních promluvách jazyk srozumitelný prostým lidem a vedl k tomu i své spolupracovníky. V žádném případě to ale neměla být nějaká improvizace, předčítání napsaného textu či naopak žoviální konverzace s posluchači. Cílem misijních promluv bylo: „Přesvědčit rozum a získat vůli“ člověka pro jeho osobní, svobodné a radikální obrácení k největšímu Dobru - k Bohu.

Kromě misijních promluv konal Alfons se svými spolubratry dle okolností i různá tematická setkání pro muže, ženy, duchovní, šlechtu, řemeslníky, vdovy, vězně apod. Velmi se při tom snažil, aby vnitřní obrácení člověka k Bohu bylo pevné a trvalé, aby to bylo obrácení lidského srdce, rozumu i touhy.

Vytrvalost v dobrém pokládal Alfons za největší milost od Boha. Proto se snažil nabízet lidem různé prostředky, vedoucí k této vytrvalosti. Alfonsovo „vita devota“ znamenalo: Opřít svůj život o každodenní osobní (nejlépe rozjímavou) modlitbu, svátostný život a naučit se čerpat sílu z křesťanského společenství, ke kterému se věřící měli scházet, pokud to bylo možné, ráno i večer v kostele.

Duchovní obnova celého společenství byla hlavním cílem lidových misií. Pro povzbuzení věřících i jejich duchovních správců a kvůli utvrzení plodů misií se redemptoristé po nějakém čase do místa konání duchovní obnovy ještě jednou vraceli a pořádali tzv. „renovaci“ – obnovu lidových misií.

 

Lidové misie se během let staly konkrétním charismatem kongregace redemptoristů a v naší církvi jsou dnes potřebné jako sůl. Tímto se znovu dostáváme ke slovům Pána Ježíše – žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Na přímluvu sv. Alfonsa, pošli Pane, prosíme, dělníky na svou žeň.

 

Tasovice u Znojma, dne 29. července 2010

P. Jiří Šindelář CSsR

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  

Aktualizováno Pátek, 30 Červenec 2010 10:36
 
Czech Chinese (Simplified) English French German Italian Polish Russian Spanish

Výběr z fotogalerie

RajecJestrebiMis2011-001086
_MG_2760
exercChotebor1103
8-12
IMG_6696
P1010026-12